BUSNY | Turecká setkání
658
post-template-default,single,single-post,postid-658,single-format-standard,woocommerce-no-js,ajax_fade,page_not_loaded,,columns-3,qode-theme-ver-16.7,qode-theme-bridge,wpb-js-composer js-comp-ver-5.5.2,vc_responsive
 

Turecká setkání

Turecká setkání

Strávili jsme v Turecku pouhé dva týdny, ale nám to připadá snad jako celý měsíc. Ne proto, že bychom měli dlouhou chvíli, prostě jsme toho zažili tolik, že to do tak krátké doby nějak nepasuje. Ještě než odsud odjedeme, musíme se podělit o střípky zdejší pohostinnosti, úsměv člověka, který je vždy připraven pomoct, kostku všudypřítomného cukru (na kterém se tu rychle stanete závislým), krásu zahalené v hedvábném šátku a skleničku silného černého čaje.

KŘIŽOVATKA

Potkáváme po cestě spoustu lidí, zvlášť v Istanbulu se setkání nevyhnete, protože má oficiálně 15 milionů, reálně prý kolem 18 milionů obyvatel. Jen asi 20% z toho jsou však Istanbulané, všichni ostatní přijeli za prací, penězi, štěstím, za městem, do azylu… Na Istanbulu je krásné, kolik různého se tu proplétá, lidé ze všech tureckých krajů, z cizích zemí, ne-li z celého světa. Ti, co se zde usadí, mají stánek, obchod nebo restauraci se svojí kuchyní a otevřou tu tak kousek svojí kultury. Dá se tu tedy mnohé objevovat, naleznete zde nejen italskou nebo japonskou restauraci, ale i syrskou, kurdskou, karskou, egejskou nebo černomořskou.

RŮŽIČKA

My jsme se setkali s Goncou (čti gondžou, znamená to růžové poupě). Gonca je milá pihatá a zrzavá osůbka, kuchařka, bydlí ve čtvrti Kanlıca daleko na Bosporu v malém domku v malé zahrádce, což je dost unikátní, protože v Istanbulu buď bydlíte v mikro bytě, nebo v obřím domě s pozemky… Domek je jako fialová chaloupka pro trpaslíky (David se musí zohnout, aby prošel dveřmi) v zahradě akorát velké pro pár ovocných stromků a pár záhonků s bylinkami a zeleninou, kdežto v okolních zahradách se na nekonečných zahradních terasách honosí vily a letní domy velkomožů.

Gonca je jako etalon turecké pohostinnosti, dává každému z nás pár měkkých papučí, seznamuje nás s kočkama a servíruje snídani, což je čočkovo-rajčatová polévka a špenátový börek. Gonca je ohromně veselá, srdečná a ukecaná a čas u ní v domečku letí jako splašenej. Ukazuje nám, jak připravit a poznat dobrý turecký čaj, jak se vaří káva v džezvě, společně vaříme plněné papriky a cigara-börek, David ochutnává tureckou rakı (osmanská anýzová pálenka ze zkvašených hroznů), to vše prokládá historkami o městě, o Turecku, o lidech, dalo by se to poslouchat celé dny. O pár postřehů, co nám utkvěly nejvíc, se chceme podělit.

POHOSTINNOST

Turka nejlépe poznáte podle toho, že je pohostinný. Turci snáší na stoly tak, že i Moravák si připadá jako lakomá chamtivá držgrešle. Jakmile někam zasednete, automaticky před vámi přistává čaj nebo jiný nápoj, pokud možno horký, v tomto jsou Turci trošku masochisti, pití má být tak horké, aby vám pokud možno propálilo díru do jícnu. Jedno turecké přísloví praví něco jako „pokud toho není příliš, není toho dost“, takže pokud se stůl neprohýbá, hostitel nosí a nosí. Pokud např. servíruje börek a vy si řeknete o jeden, donese dva, protože neví, zda jste nechtěli jen ten jeden z falešné skromnosti a ve skutečnosti nechcete víc. Pokud se zeptá, zda jste měli dost, a vy řeknete ano, stejně donese ještě, protože vaše „ano“ mohlo znamenat „ano“ (zápaďáci si umí říct o přidání a umí říct dost), ale i „ne“ (turecká škola praví „za každých okolností buď skromný“).

ČAJ

Jak je to s přípravou pravého tureckého čaje? Čajové lístky se nejprve v sítku propláchnou, aby se zbavily prachu z výroby. Poté se dají do samovaru (dvě konvice postavené na sobě, ve spodní konvičce studená voda, ve vrchní jen čajové lístky) a na oheň. Horká voda ve spodní konvičce postupně ohřívá i horní část, kde se postupně rozevírají čajové lístky. Když voda vaří, zalije se čaj ve vrchní konvičce menším množstvím vroucí vody a po sundání z plamene se ještě deset minut nechá čaj odstát, aby chuť uzrála. Ve spodní nádobě zůstává horká voda a ve vrchní vzniká čajový koncentrát (doporučuju neochutnávat v neředěném stavu). Turci servírují čaj v malých skleničkách, aby mohli kontrolovat, zda je čaj čirý a má správnou barvu, prý červenohnědou barvu králičí krve. Do skleničky se nalije na dva prsty koncentrovaného čaje z vrchní konvičky a dolije se vroucí vodou ze spodní konvičky. Čím menší sklenička, tím lépe, protože horký čaj se může neustále dolévat a zbytečně nechladne. Každý čaj má ale svůj životní cyklus, asi po hodině čaj zhořkne a musíme vařit nový.

NENÍ TUREK JAKO TUREK

Turecká káva se nepije ráno. Snídaně je turecky kahvaltı a znamená to „před kávou“, takže první se pořádně nasytit (pokud možno polévkou) a až potom přichází v úvahu káva. Turci ale nepijí kávu často. Teprve když si udělají chvilku, odloží všechny starosti a povinnosti, teprve potom je čas na kávu. Zčásti je to jistě proto, že připravit takového „turka“ není jen tak. Pořádná porce mleté kávy se v džezvě zalije studenou vodou a dá na plamen. Správná džezva má široké dno a úzké hrdlo, čím užší hrdlo, tím více profi džezva, protože „umí“ lepší pěnu. Káva se vaří, dokud pěna nezačne růst a těsně před tím, než vzkypí, se pěna odlije do šálku. Tento proces se potom rychle několikrát opakuje, dokud není šálek plný trochy kávy a spousty pěny. Pro každou kávu se plní nová džezva, protože je malinkatá a z větší džezvy už pěna není to pravý ořechový.

RAKI

Alkohol se tu nepije, ale Turecko rozhodně není kultura abstinentů! Dá se sehnat hodně drahé a ne moc dobré pivo (např. Efez 0,5 l minimálně za 7 TLR, tj. 50 Kč), ve spoustě krajů se pěstuje víno. Nejkonzumovanějším alkoholem v Turecku je ale Raki, anýzová pálenka z kvašeného vína, která se ředí a zapíjí čersvou vodou. Aby si člověk udělal dobrý základ, patří k pití neodmyslitelně spousta dobrého jídla, protože ztřískat se jako dobytek se Turecku prostě nenosí. A aby na věřící Alláh neviděl popíjet, stačí si hlavu shora zakrýt rukou… Şerefe!

ŽIVÁ METROPOLE

S Goncou, jejími dobrotami a historkami se jen těžko loučíme, ale musíme pokračovat dál, třeba ještě někoho zajímavýho potkáme. Máme pocit, že už jsme tu už skoro jako doma, ale i poslední den ve městě nás vyvede z omylu. Stále je tu co objevovat, nové výhledy, nové čtvrtě, uličky a zkratky, nová místa, nové dopravní prostředky… Poprvé jedeme přes Zlatý roh po železničním mostě. Je odsud výhled na město zase z nové perspektivy. Uprostřed mostu se dá z vlaku vystoupit a vylézt na skleněnou lávku, ze které se otvírá úplně pohlednicová scenerie. Ústí Haliče do Bosporu, racci kroužící kolem trajektů, město propíchané minarety, letadla přistávající na obzoru jedno za druhým, na horizontu věže moderních mrakodrapů.  S neustálým pohybem lidí a zboží, opravami a bouráním starého, růstem nového, se Istanbul stává tak živoucím organismem, že poznat ho doopravdy může asi opravdu jen místní.


RECEPT

BIBER DOLMASI ALA GONCA (PLNĚNÉ PAPRIKY)

V posledním bonusovém videu slibujeme recept na tureckou paprikovou dolmu, tady je:

Co potřebujete


  • zelené papriky
  • rýže (dávka dle velikosti paprik)
  • nadrobno nakrájené cibule   1 až 3 ks
  • česnek   1 až 2 stroužky
  • rajčata jemně nasekaná   1 až 2 ks
  • rajče nakrájené na čepičky   1 ks
  • piniové oříšky
  • jemně nasekaná petržel
  • máta čerstvá nebo sušená
  • černý pepř
  • drčené chilli
  • sůl
  • zázvor
  • olivový olej
  • špetka cukru
  • špetka skořice
  • hřebíček

Jak na to


papriky0Vyčistěte papriky, na pánvi orestujte piniové oříšky na olivovém oleji, dokud nezhnědnou, přidejte cibuli, promíchejte. Přidejte rajčata, rýži (dobře propláchnutou, množství dle velikosti paprik) koření, rýži, petržel. Míchejte na pánvi, dokud se nevstřebá šťáva z rajčat.

Přidejte vodu ve stejném množství jako rýži (poměr 1:1) a přiveďte k varu. Pod pokličkou nechte povařit na mírném ohni, dokud se nevstřebá všechna voda. Směs dochuťte dle vlastních preferencí, přidejte koření, pepř, cukr, sůl… Nezapomeňte po vaření vyndat hřebíček ven!

Vykostěné papriky naplňte připravenou směsí. Papriky vyskládejte na stojato do hrnce nebo pánve, do každé přidejte lžičku vody, aby se rýže rovnoměrně dovařila! Každou papriku zakápněte trochou olivového oleje a pro hezký vzhled zaklopte čepičkou z nakrájeného rajčete. Přidejte vodu na jeden prst, přikryjte a nechte vařit na mírném ohni, dokud není rýže hotova.

pap0Má se podávat za studena, ale jsou výborné i teplé. Afiyet olsun! (Dobrou chuť!)

 


Čus bus!