BUSNY | Točíme a fotíme jako o život
1086
post-template-default,single,single-post,postid-1086,single-format-standard,woocommerce-no-js,ajax_fade,page_not_loaded,,columns-3,qode-theme-ver-16.7,qode-theme-bridge,wpb-js-composer js-comp-ver-5.5.2,vc_responsive
 

Točíme a fotíme jako o život

Točíme a fotíme jako o život

Já jsem vždycky fotila s malým kompaktem. Malej foťák do kapsy, vždycky po ruce, to mi vyhovovalo. A ani fotky nezabraly moc místa. Kolečko nastavení bylo věčně otočeno na automatiku a nemusela jsem nic řešit. Fotky taky končily v další složce na disku, když jsem je chtěla ukázat, tak ve fejsbukovém albu nebo na promítání pro kamarády a rodinu. Mám svůj kompakt tak ráda, že jsem ho dokonce musela vzít s sebou, přestože máme teď úplně jiné mašiny. Dokonce jsme na něj už i točili, celý čtvrtý díl o přípravách, protože to se nám zatím o mašinách leda tak zdálo. Hlavně to nikomu neříkejte!

Po prohlédnutí auta se nás lidi docela často ptají, co je to Panasonic. Já jsem za tu otázku vždy ráda, protože to znamená, že dotyčný je gramotný, což v některých koutech Afriky není vůbec samozřejmé.

Jak jsme přišli k mašinám

Je jasné, že nemůžeme celou Afriku natočit na můj kompakt, na vlastní kameru nemáme, tak musíme zkusit sehnat nějakého šikovného partnera. A protože v těchto věcech se vyzná David, rozhoduje to on. Je to jeho obor, takže má jasno celkem okamžitě. Oslovíme Panasonic. David sní o foťáku (nebo kameře?) Panasonic Lumix GH5, pořád opakuje, že géhá pětku musíme mít, že to je pro naši potřebu prostě to nejlepší a já se snažím se k tomu moc neupínat, protože jak víme, partnera jsme zatím nesehnali ani jednoho… Ale kdo se bojí, nesmí do lesa, oslovujeme tedy Panasonic. Já slyším Lumix G poprvé v životě a mám pocit, že bychom měli zkusit i jiné značky. Třeba Canon, Nikon, Sony, vždyť je toho milión, ať máme větší šanci. Ale David to rezolutně odmítá a zůstává jen u e-mailu do Panasonicu.

Na e-mail nikdo nereaguje. Tak David volá a zkouší to znovu a podaří se mu dohodnout schůzku v Praze. V Panasonicu se jim projekt líbí; rozhodně jsme zaujali. Pak jim David oznámí, že jedeme už za měsíc – koukají, jestli nespadl z višně. Prý udělají, co budou moci, a šáteček. No jo, to známe, dáme jim naději, ale znovu už se neozveme. Bublina naděje pomalu splaskla a já jdu koupit obal na kompakt, aby tu Afriku přežil.

V Panasonicu nás ale nechtěli odbýt. Co týden se nám ozývají, že se věc schvaluje na vyšších a vyšších místech, jednají o tom, které foťáky nám půjčí; všichni doufají, že to vyjde. Trošku nás napínají a týden před odjezdem podepisujeme úplně v mrákotách hromadu lejster, jak budeme o vše pečovat, nerozbijeme a v pořádku vrátíme, a dostáváme dva krásné balíčky. Davidův vysněný Lumix GH5 a další podle mě úplně stejně krutě vymakaný stroj Lumix FZ2000!

Moc tomu stále nemůžu uvěřit, že v takovém korporátu se našlo pár lidí, co napnuli všechny síly a zařídili, že to vyšlo, a dostali jsme půjčené přesně to ideální vybavení, které potřebujeme.

V Súdánu si David focení užívá a já se s tím zatím trápím. Ale on mě všechno naučí!

Kamera jako sen i noční můra

Když balíčky doma rozbalujeme, pořád mi to přijde stejně neskutečné jako v Praze, ale teď už si začínám uvědomovat, že ten foťák budu muset nějak ovládnout. David si rochní ve svém balíčku, rozbaluje dva objektivy Leica: dlouhý 100-300 mm a široký 12-60 mm (bystrozraké jsou oba), jásá nad jakýmsi vé logem, dokem, sestavuje si to dohromady, zoomuje, ostří a hned práská pár fotek. V úžasu si na dotykovém displeji prohlíží výsledek a že je to prostě boží. Já to mám o něco jednodušší, dvoutisícovka je všechno v jednom, takže nemusím nasazovat žádné objektivy, prostě vložím baterku a zapnu. Z foťáku se vysune obrovský objektiv, v ruce mi najednou jakoby ztěžkne a mně vyjede na čele několik vrásek. Tenhle obří krám s miliónem tlačítek, koleček, možností a sloním objektivem opravdu budu muset zvládnout?!

Stále se je co učit

Balím foťák, v tom shonu na to vůbec nemám nervy. Foťáky máme, bus už jezdí, teď dát do kupy interiér auta a musíme odjet. Na lodi z Itálie do Izraele máme sedm dní, ideální čas si v tom udělat jasno. Vytahuji manuál a čtu ho několikrát dokola. Z množství funkcí mi stále jde hlava kolem. Jestli jsem doufala, že mi manuál osvětlí, jak fotit a točit, a ukáže mi pořádně funkce foťáku, tak jsem byla úplně vedle. Je to takový tlusťoučký sešit, ale v podstatě je to jen seznam, výčet funkcí a jejich přepínání. Nechám si od Davida znovu vysvětlit, co je clona, závěrka, čas, všechna ta čísla, co na mě blikají z displeje, jak mám fotit, jak točit, používat blesk, ND filtry, polarizační filtr, sluneční clonu, jakým směrem točit všechny kroužky a kolečka, kdy ostřit manuálně, kdy automaticky nebo dotykem prstu na displeji. Proč je občas lepší kouknout do hledáčku a kdy je výhodnější vyklopit a otočit diplej. Učím se poznávat, zda se nahrává zvuk, pohlídat si zapnutý mikrofon, jak nasadit foťák na stativ a nastavit trojnožku přesně vodorovně. To mi moc dobře nejde, ale uklidňuji se tím, že jsme přece na moři a loď se zmítá ve vlnách (ve skutečnosti je loď takový kolos, že se skoro nehoupe). Zkrátka dostávám úžasnou školu od profesionála a ještě na lodi natočím parádní rozostřené a přepálené video v pěti snímcích za vteřinu. David kroutí hlavou a opakuje „Marikooo“, hádám, kdo z nás víc nevěří, že se to kdy naučím.

Točit, točit, točit

S točením je to jako se vším ostatním. Když se to učíte, chce to jen čas. Platí tu jiná pravidla než při focení. Jinak se komponuje scéna, je potřeba dávat si pozor na celou řadu věcí, občas mít foťák stabilní, občas v pohybu. Soustředím se na to tak moc, že skoro přestávám fotit. Stovky videí můžu rovnou smazat, protože je to úplně nepoužitelné. Asi za měsíc, kdy točíme každý den, začínám jakž takž zvládat, už to nedržím jako prase kost, fotím i točím na M jako manuál, ostřím, dávám si pozor na čas, používám teď už oblíbené ND filtry, bod zájmu udržuji ve středu, švenkuji jen, když to má smysl, průjezdy stabilní, chůze plynulé. David mi ukazuje, že když točím v rozlišení 4K, udělám vlastně každou vteřinu padesát pěkných fotek, takže ačkoliv jsme teď moc nefotili, ve skutečnosti máme víc fotek, než si dovedu představit.

Občas beru do ruky Davidovu géhá pětku a studuji, v čem je rozdíl a proč na ni on nedá dopustit. Neumím to dobře popsat (protože tomu stále dost nerozumím), ale s GH5 v ruce se cítíte fakt jako fotograf. Je tak příjemně těžký a kompaktní, při zapnutí z něj nic nevyjíždí (což mě u dvoutisícovky pořád trochu rozčiluje) a má gumový mini-joystick, který mu už od začátku trošku závidím. Navíc záběry z Davidova stroje jsou z nějakého důvodu opravdu hezčí. O to víc mě mrzí, že David nemá tolik času fotit a točit, jako já (protože má víc starostí s vymýšlením scénářů a postprodukcí videa), a tak si sama slibuji, že se naučím i tu géhá pětku. Vyměňovat objektivy, ovládat joystick, zkusit fotit v 6K; a točit slow motion videa. Zjistit, co je grip a k čemu je dobrý.

U vulkanických jezírek v NP Queen Elisabeth v Ugandě už je to radost i pro mě!

Jak přijít o cenný GH5

Právě ve chvíli, kdy objevuji kouzlo GH5, nám ji ale štípnou v Etiopii. V zemi, kde jsme to čekali víc než kde jinde, snažili jsme se být opatrní, byli jsme neustále ve střehu… Ale ono nejde udržet pozornost pořád. A přesně v té chvíli, kdy se toho kolem semele víc, než stačíme kontrolovat, se po foťáku slehla zem. Zmizel i s brašnou a objektivy, je to pro nás obrovská rána. Snažíme se ještě bojovat a najít ho, trpělivě spolupracujeme s policií (věřte, že s africkou policií potřebujete pytel plný trpělivosti), zkoušíme se napojit na křehká komunikační vlákna černého trhu. Marná snaha, po týdnu to vzdáváme a odjíždíme. Najednou padáme do hrozného dluhu, protože to stejně Panasonicu musíme vrátit. Dvoutisícovka (a můj kompakt, ten je nesmrtelný) nám naštěstí zůstala, takže můžeme pokračovat a jedeme dál vydělat si na to, co jsme si nechali ukrást.

Cítím se jako malé děcko, které ztratilo klíče nebo se nechalo okrást tím nejhloupějším způsobem. Musíme zatnout zuby a hned píšeme „mámě“ do Panasonicu, vše bez obalu, jací jsme tupci. Úplně mi vytane na mysli poslední věta, kterou se s námi loučili při předání mašin, hlavně se nenechte okrást. Radima, se kterým to řešíme, tím otravujeme na dovolené, o to víc je nám z toho stydno. Když už budeme foťák platit, chtěli bychom ho dál používat a propagovat (jinak nám tu bude dost chybět) a zkoušíme vymyslet způsob, jakým sem z domova dostat novou techniku. Je kolem toho další spousta lejster, ale „máma“ to bere tak nějak s ledovým klidem a rozjíždí akci, o které se nám ani nesnilo.

Panasonic kouzlí mezi kontinenty

Panasonic první posílá čísla, co jsme dlužni, která postupně redukuje, až nemusíme zčista jasna zaplatit nic. Radim se vrací z dovolené, začíná kouzlit a koncem týdne už Aleš pracující v Ugandě letí z Česka do Afriky i s novou GH5 pro Busny! A tak v Keni točíme dvoutisícovkou a David se úplně třese, ať už jsme v Ugandě. A když po dalším měsíci přijedeme do Kampaly, čeká nás zase ten krásný balíček, a to komplet, i s objektivy a V-logem! A tak nám Panasonic připravil nádherné Vánoce uprostřed vyhřátého afrického září.


David si zase rochní se svou pětiosou stabilizací, slow motionem, nadpozemským rozlišením a bůh ví, čím ještě. Zrovna na keňském safari je vyloženě škoda, že jsme tyhle vychytávky nemohli použít, jo, platíme za svoji blbost. Ale takových příležitostí a radostí kameramana tu snad potkáme ještě dost. Myslím, že po cestě z Etiopie, v Keni a cestou do Ugandy dostala dvoutisícovka pěkně zabrat. Ale zvládla to na jedničku! Ať už je lepší, horší, více či méně profi, ať se jí objektiv vysouvá, jak chce daleko, je to skvělý foťák, na který nedám dopustit! A teď po další pauze se zase můžu ponořit i do tajů joysticku a funkčních tlačítek na GH5.

Dřív by se mi na cesty takovou mašinu brát nechtělo. Teď nás ale video živí a David je v tomto perfekcionista. Fotky a video musí být v nejlepší možné kvalitě, na to už můj kapesní kompakt nestačí. Na safari vidím, co si profíci normálně vozí za děla a velké kamery, oproti tomu jsou naše foťáky srandovně malé. Takže při balení batohu na trek nemusíme vůbec řešit místo a váhu, prostě bereme malý foťák, co umí špičkově točit i fotit! Ani nevíte, jak jsem teď ráda, že byl tehdy David nekompromisní a napsali jsme e-mail jen do Panasonicu.

Technické info pro znalce, šťouraly a troly

Profesionální High-End Hybridní 6K foto & 4K 50p video pro náročné fotografy a kameramany

  • 20.3M LiveMOS snímač bez Low Pass filtru s ultrazvukovým odstraňováním prachu
  • Dvojitý 5-osý mechanický stabilizátor II generace + optický v objektivu a pohybem snímače
  • Supertichá elektromagnetická závěrka s potlačeným Shutter Shock efektem a životnosti 200k
  • Nový superrychlý DFD autofokus 0.05s (480fps) pro foto i 4K video o 200% přesnější než předchůdce
  • Až 225 ostřících zón s možností volného výběru a vytváření skupin
  • Nový 1.3x rychlejší procesor Venus Engine s technologií Multi-pixel Luminance Generation
  • 3D kontrola barev a nový systém redukce šumu High Precision Multi Process NR
  • Velký OLED hledáček s rozlišením 3680k a zvětšením 0.76x (eq. Kinofilmu)
  • Výklopný dotykový 3.0″ LCD RGBW s rozlišením 1620k a poměrem stran 3:2
  • Rozsah citlivosti ISO 100-25600 a sériové snímání 30fps (4K) a 9fps (16M)
  • Rozsah mechanické závěrky 30min -1/8000s (ls -1/16000s elektronická)
  • Sériové snímání 12fp, RAW buffer 60 sn. v plném rozlišení
  • 4K 400Mbps 4:2:210-bit a F-HD 200Mbps 4:2:210-bit video z celé plochy snímače bez omezení délky s přímým výstupem na HDMI monitor
  • Obrazové profily Cinelike D. Cinelike V. Like 709 a podpora V-LogL
  • Pokročilé režimy práce s časovým kódem SMPTE (Rec Run. Free Run) a podpora standradů SMPTE / EBU / ARIB
  • Rychlo a pomalosběrná kamera 2fps – 180fp, vstup pro externí mikrofon 3.5 jack a podpora XLR
  • Duální sloty pro SD karty s podporou UHS-II a Relay Re, Backup Rec nebo Allocation Rec
  • 6K Photo s rychlostí snímání 30fps a rozlišením 18M
  • 4K Photo s rychlostí snímání 60fps a rozlišením 8M
  • 6K/4K Post Focus s možností změny zaostření až po pořízení snímku
  • 6K/4K PreBurst s možnost pořízení až 30/60 snímků 1s před samotným zmáčknutím spouště
  • 6K/4K Focus Stacking s možností nastavení libovolné hloubky ostrosti až po pořízení snímku
  • Bracketing pro expozici, vyvážení bílé, zaostření, hloubku ostrosti
  • Synchronizace s bleskem 1/250s nebo delší
  • Nové režimy pro focení světelných efektů (ohňostroje) a černobílou fotografii
  • Retušovací funkce, nastavení křivek a RAW development přímo v přístroji
  • WiFi, Bluetooth 4.2 konektivita s QR kódy s přímým ovládáním expozice. USB 3.1
  • Tělo z hořčíkové slitiny s profesionální certifikací odolné dešti, prachu, mrazu s podporou vertikálního gripu

Nech se vtáhnout do světa, kde jakékoliv video, či fotografie zachytíš právě tak, jak chceš. Žij bez omezení, hranice existují jen ve tvé hlavě. Nejvyšší dostupná kvalita, nízká hmotnost a vysoká odolnost dělá z Lumix G ideálního parťáka pro tvůj celoživotní film.