29 Říj Jak funguje „faktor busen“
Minulý týden zase nebyla nová epizoda! Vyrobit takovou epizodu totiž není sranda a občas to prostě nestihneme. Abyste lépe pochopili, napíšu Vám, jak vypadá náš týden a průběh kreativního procesu.
Jak nás to všechno napadlo
Když jsme Busny vymysleli, naše představa byla následující: jedna krátká epizoda týdně, osm deset minut, když ujedeme za týden zhruba 600 km, můžeme za půl roku vzít Afriku i se všema odbočkama, co nás napadnou. Takže stačí cestovat tři dny v týdnu po 200 km, tři dny výroba dílu a den volno. Pohoda. A proč to tak nejde? Když odevzdáme díl, je to euforie. Zvládli jsme to! Přijali to! Už se to vysílá? Kdy to tam dají? David co půl hodiny počítá zhlédnutí a čte nové komentáře, a co bonus? Buď funí nebo vypadá spokojeně. Dáme si pivo, chrochtáme blahem a zase na chvilku vnímáme kouzla Afriky.
Afrika je naše
Kam pojedeme dál? Tvoříme plán, kam se posunout, radíme se s místními nebo cestovateli, počítáme, jestli na to máme a jedeme. Jedeme, cestujeme, zažíváme, točíme a fotíme. Je to boží, jsme v Africe a pořád tomu nemůžeme uvěřit! Davidovi se začíná v hlavě rodit nový scénář (alespoň v to doufám) a je nám veselo, protože když je bus v pohybu, je to čirá radost!
Hnízdo se zástrčkou
Po fázi cestování následuje fáze hledání hnízda. Hnízdo musí přísně splňovat následující požadavky: funkční elektrická zásuvka a voda. To není moc, ale jsme v Africe a někdy to není jen tak. Samozřejmě často nepohrdneme nadstandardem v podobě sprchy, velké postele, místní kuchyně nebo luxusem – evropské splachovací wc nebo teplá voda. Jsme rádi, bus je naše nejoblíbenější hnízdo, ale občas je nám trochu malé a je fajn někde zakempit, postavit stan nebo se ubytovat v hotelu.
Ticho, běží mi to v hlavě
Když zahnízdíme, zkoukneme všechna videa, co jsme natočili. David je zhlédne ještě jednou a začne psát scénář. Tato fáze trvá to dlouho, vypadá jako totální zevl, ale je to bolestivé a nedá se to uspěchat. Hlava pracuje (alespoň v to doufám) a vymyslet dobrý scénář je důležité, ne-li nejdůležitější. V této fázi David leží, chodí a hodně kouří a já se snažím se starat, píšu blog a hlídám, aby na našich stránkách a sociálních sítích nechcípl pes. Scénář psát neumím, věřte, že jsem to zkoušela a nefunguje to!
Hokna
Máme scénář. Máme radost! Ale to už nám většinou zbývá tak málo z našeho „týdne“, že se s radostí dostaví i stres. Točíme „spojováky“, ačkoliv jsme ve stresu, musíme být plní energie, vtipní a okouzlující. A co nejmíň se potit. Vyrábíme grafiku na animace, vybíráme hudbu, animujeme, stříháme, titulkujeme. Je to fáze docela dlouhá, ale snažíme se pracovat rychle a když nestíháme, jedeme přes noc nebo více nocí non-stop. Je dobré, když je po ruce restaurace nebo pizza delivery, protože jinak do toho všeho musíme vařit. Když je díl hotov, skoro tomu nemůžeme věřit. Dáváme „kopr“, tj. pustíme celý díl naposledy, což má odhalit poslední chybky, a můžeme ho i se scénářem a s bonusem poslat do strýmu. Ve strýmu nám díl schválí a přichází znovu euforie. Otvíráme pivo, počítáme lajky, nová zhlédnutí a kolik dní skutečně trval uplynulý týden.
Faktor busen
Toto je ale pořád ideální případ. Stále však existuje něco jako „lidský faktor“, dále „faktor Afriky“, kde se může podělat úplně všechno, a „faktor busen“, protože my se můžeme spolehnout jen na sebe a na to, že něco se podělá vždycky. Ze strýmu nám díl vrátí, protože se jim něco nezdá a musíme opravovat. Nebo musíme opravovat auto. Nebo nenajdeme hnízdo, je blackout, nejde napsat scénář, pokazí se technika, ztratíme data, nenajdeme dobrou hudbu, nefunguje internet, havarujeme, někdo z nás onemocní nebo všechno tohle dohromady a díl nestihneme. Musíme začít šetřit, aby bylo na další cesty a dostáváme se do skluzu. První, co musíme vypustit, je ten bájný den volna (ten jsme asi zatím ještě neměli). Další, co škrtáme, jsou dny cestování, protože současné hnízdo vyhovuje a my musíme vyrábět dál. Nebo nejede bus a cestování nepřipadá v úvahu, dokud ho neopravíme. Tím si připravujeme starosti, protože v budoucnu budeme muset vyrobit další díl a nebude z čeho, protože k cestování nedošlo.
Tenhle blbej nápad milujeme
Vymysleli jsme to blbě. V takovým tempu se to prostě nedá, protože vždycky se objeví nějaké ale. V takových chvílích nám motor nakopává každý lajk, komentář, zpráva nebo mail od Vás, a hlavně nekonečná trpělivost a rady všech ve Streamu! Terapií je paradoxně i samotná výroba, protože díky pořadu si z toho všeho můžeme udělat srandu. A tak dál bojujeme s touto neúprosnou matematikou času, vzdálenosti a průšvihů. Tak se prosím, nezlobte se, když další díl nebude včas. Děláme pro to všechno.
Čus bus!