Izrael, Súdán,

Arabské pátky

Jedna nechce slyšet o druhé. Aby nás vůbec pustily do chřtánu, musíme si pořídit víc pasů a nesmíme se tím moc chlubit. Obě země se pyšní svou historií a náboženskou různobarevností. Možná proto se jejich vztahy za ty stovky let zamotaly tak, že už je nikdo nerozmotá. Izrael a Súdán. Izrael podezírá a nevěří, Súdán vřele vítá a zve. Arabské pátky jsou o dvou letních horkých odpolednech, o lidech ve slavnostní den v zemích, který jsou tak ostře kontrastní, až mi jedna druhou připomněly.


Občas přijde den, kdy se nám práce nahrne a je potřeba s ní pohnout. Už jsme zjistili, že tomu prostě neujedeme a my se musíme zastavit, ideálně někde pohodlně ubytovat (tzn. někde, kde je aspoň tekoucí voda, elektrická zásuvka a možnost připojení na internet), v klidu všem odpovědět, napsat, postříhat, poslat a zazálohovat. Hrou náhod, osudu a našeho slimejšího tempa jsou tyhle dny většinou pátky. David se ponoří do práce a já se snažím taky, ale moc mi to nedá. Hrozně ve mně šije, že jsme na novým místě a chci se podívat, jaký tu jsou ulice, náměstí, domy, lidi, kam chodí, co se tu dělá, co se dá koupit hezkýho a dobrýho, a říkám si, práci dodělám někdy po cestě (což zvládám zatím líp než David).

Většinou zahalím kolena, kotníky, ramena, případně i hlavu a vyrazím ven. Na třetí ramadánovej pátek jsem takhle vyrazila do centra Jeruzaléma, včera, o tři týdny později, uprostřed africkýho léta, zase do ulic Khartoumu. Do Jeruzaléma se zrovna vydala palestinská procesí k modlitbě v mešitě Al Aqsa, pulsování davu, upocená tlačenice, zmatek, chaos, zbraně a napětí, procházím kamennýma uličkama v nejkrutější tlačenici svýho života. Hadice ze střech kropí dav lidí vodou, popohnat tempo, osvěžit tělo a zchladit ducha. V očích davu spatřím obavu z průchodu městem, nábožné očekávání, úlevu po modlitbě, v dětských očích i radost z toho povyku. O pár tisíc kilometrů jižněji se znovu ocitám v obklopení muslimským světem. Tentokrát ale horkem unaveným, prázdninovým, tichým, spícím a pustým. I ten Modrý Nil teče hnědě a líně. Muezín právě odzpíval svoje naříkání, v koutě podloubí odpadky, na rohu ulice kape kohoutek. Vítr víří pouštní prach uprostřed města. Cvaknutím spouště plaším dva holuby a fotím jedinýho člověka, kterýho v ulicích potkám.

Komentáře

autor

The author didnt add any Information to his profile yet

Instagram

  • Kilimanjaro trek day 1st Machame camp 2830aslm kilimanjaro diary wentthroughrainforesthellip
  • Tasting it before climbing it gettingready kilimanjaromountain kilimanjarobeer beertrip traveltanzaniahellip
  • Challenge accepted! goingthere kilimanjaro traveltanzania topofafrica highestpeak trekofourlives preparationsinprogress anotherafricanexpensiveexperience
  • One of the first baobab trees on our way baobabhellip
  • Another magical sunset Here comes a miracle every day inhellip